Anloumianova smrt

Anloumianova smrt

Novela Syamana Rapongana Anloumianova smrt prostřednictvím literatury etnika Tao o moři vzdává hold duším ostrova, které dlouhodobě bojovaly proti zlu.

Anloumian, potomek rodu mořeplavců, zdědil pulsování oceánu v krvi společné lidem z etnika Tao, do jeho mozku a duše se pevně vepsaly dávné pověsit a moudrost, ve vodním světě se přirozeně stal vynikajícím potápěčem.

Na pevnině však byl Anloumian lidmi z etnika považovaný za nenormálního blázna a propadlíka, nebyl schopný číst a psát čínské znaky, neměl práci s pravidelným platem, žil sám v jeskyni na břehu moře, na horách v jednoduché boudě, chytal ryby, pil, sbíral cigarety a pozoroval moře; hluboce nenáviděl vládu, která na ostrov přivážela jaderný odpad a pohrdal pracovníky strany, protože rozdávali alkohol, trousili peníze a mluvili ve prospěch strany, posmíval se „mrzákům“, kteří v sezóně létajících ryb nevyráželi na moře lovit ryby, a tak se stal šílencem, ke kterému se nikdo nechtěl moc přiblížit.

Jediným důvěrníkem byl jeden mladík z vesnice, Takan. Anloumianovi řekl: „Yaji makangai o vatevatek do uwu kou. Moje hlava ty čínské znaky prostě nebere.“ Byli stejní, Takan prchal z učebny na pevnině a s Anloumianem vstupoval do světa na dně moře, navázali spojení jako mistr a jeho žák, potápěli se v proměnlivých, aktivních oceánských proudech, učili se, jak se setkávat a žít společně s nesobeckými rybami. Anloumian chtěl jednoho dne vyprávět rodový příběh o plavbě po moři Takanovi, aby jako dospělý měl tradiční vědomosti, na které se může spoléhat, aby byl schopen žít díky mořským vlnám a rybám…