Dům prázdnoty

Dům prázdnoty

Nejsložitější dobrodružství dostihne písaře Argonanta po patnácti letech od začátku jeho působení, popsaného v románu Sedm ryb (Beletris, 2014). Argonanta provází jeho žena Judita, která má v tomto příběhu tu nejnebezpečnější a vlastně úplně hlavní roli. Jejich putování vede pouze mezi Prahou a okolím Litoměřic, přesto se jim podaří odhalit překvapivá tajemství vlastních životů i několika předchozích staletí dějin. Svět rytířů, draků, hradů a erbovních znamení i jejich skrytého významu tu ožívá v úplně největším rozsahu. Příběh tentokrát nebyl určen pro vyprávění přátelům, jako v jiných případech, ale měl zůstat pouze tajemstvím v rodině. Navzdory tomu se dostal po mnoha staletích do svazku lidového čtení, označovaného jako „Kostelecký rukopis“, nalezeného při návratu písemností zpět do stvolíneckého zámku ze státního archivu po povodních 2002. Přes složitou cestu od Argonantova soukromého latinského rukopisu ke dnešní knize se domníváme, že některé typické zvláštnosti Argonantova středověkého stylu, opakující se i v jeho jiných příbězích, se zachovat podařilo. Působí podobně zneklidňujícím dojmem jako odkazy na kroniky, místa a osoby, u kterých si lze ověřit, že jsou skutečné, navzdory jejich zdánlivé fantastičnosti. Překvapený čtenář takto může objevit i samotný Dům prázdnoty.