Poslední tajemství z Fatimy

Poslední tajemství z Fatimy

Během posledních deseti let jsme si poměrně rychle zvykli žít ve světě, kterému již nehrozí globální jaderný konflikt. Přesto nejméně dvě desetiletí lidstvo trpělo zlým snem ze soupeření obou jaderných velmocí. Třetí tajemství z Fatimy právě v těchto nejistých dobách jitřilo zvědavost lidí, ale církev oddalovala jeho zveřejnění. K tomu došlo za již změněné situace, po pádu totalitních režimů ve východní Evropě a v podstatě nekrvavé demontáži sovětského impéria. Váhání papežů, kteří otáleli se zveřejněním třetího tajemství z Fatimy, bylo většinou zdůvodňováno tím, že by lidé v šedesátých až osmdesátých letech pochopili poselství, které z třetího tajemství vyplývá, v nesprávném kontextu. Dnes můžeme říci, že se církev ve svém odhadu nemýlila. Ke zjevení Panny Marie třem portugalským pasáčkům došlo v roce 1917, kdy také v Rusku vítězí bolševismus. Díky rostoucí moci sovětského impéria se programový ateismus v nebývalé míře šířil po celém světě. Celá historie třetího tajemství z Fatimy bezprostředně souvisí se vznikem, rozmachem a pádem komunismu v Rusku. Na jedné straně třetí tajemství z Fatimy varovalo před nebezpečím plynoucím z bezohledného boje proti víře, na straně druhé před možnými ničivými důsledky závodů v jaderném zbrojení, vyvolaných snahou Sovětského svazu o získání vojenské převahy, ta by mu umožnila další šíření komunistické ideologie. Děti z Fatimy také zahlédly ve své vizi smrt papeže, ale vize nebyla natolik jasná, aby věděly, o kterého papeže se bude jednat. Je příznačné, že Jan Pavel II., první papež pocházející ze zemí východního bloku, po atentátu, který na něho byl v roce 1981 spáchán, rozpoznal v třetím tajemství z Fatimy svůj osud. Ani Jan Pavel II. se zveřejněním třetího tajemství z Fatimy nespěchal. Kardinál Ratzinger mohl proto letos v květnu, kdy byl svět s textem třetího tajemství seznámen, oprávněně říci, že v jistém smyslu patří již třetí tajemství z Fatimy minulosti. Kdo očekával apokalyptické odhalení týkající se celého světa a budoucích dějin, musí být zklamán. Co zůstává, je vedení k modlitbě, jež směřuje ke spáse duše, a apel na pokoru a obrácení. Protože soukromá odhalení nejsou žádnými pravdami církevní víry, může si křesťan vybrat, zda jim uvěří či nikoli. Důležité je jen, aby věřil tomu, co je obsahem evangelií.