Velikonoce – oslavy jara a nového života aneb lidové tradice dříve…

Co je v pozadí křesťanského velikonočního příběhu?

Ježíš žil ve městě Nazaret obyčejným životem. Když mu bylo 30 let, nechal se pokřtít, vybral si 12 učedníků a vydal se do světa učit lidi. Udělal mnoho zázraků, aby mu všichni uvěřili, že je Synem Božím. Získal mnoho příznivců, ale také nepřátel. V čase Velikonoc přijel se svými učedníky do města Jeruzaléma. Tam byl zatčen, odsouzen k smrti a ukřižován. Byl pohřben do jeskyně a k jeho hrobu přivalili velký kámen. Ráno po sobotě byl kámen odvalený. Podle svědectví svých učedníků vstal Ježíš z mrtvých právě o Velké noci.

Oslavy jara a Matky země

V dnešních oslavách Velikonoc se často vracíme k tradicím starším než křesťanství. Byly to pohanské magické rituály, které projevovaly vděčnost Matce zemi. Probouzející se příroda, sluneční jas, teplo, oživování zeleně a vody, rození mláďátek, to všechno je důležité pro získání obživy a ochrany nového života. Křesťanské i dřívější rituály se dnes o Velikonocích prolínají a tvoří veselou oslavu radosti a života.

Předvelikonoční půst

Aby se křesťané na Velikonoce řádně připravili, drželi čtyřicetidenní půst. Ten začínal Popeleční středou, hned po Masopustu a končil na Bílou sobotu po velikonoční bohoslužbě. Půst se přerušoval o nedělích. Každá postní neděle měla svůj název a specifický význam. Nejzajímavější jsou dvě poslední neděle. Pátá postní neděle se nazývá Smrtná a je spojena s tradicí vynášení Morany.

Morana byla pohanská bohyně smrti. Lidé odpradávna prováděli rituály, které zaháněly zimu a smrt. Děti a mladí lidé z vesnice vyrobili figuru smrtky ze slámy. Na krk dostala korále z vyfouklých vajec. Na kůlu ji pak průvodem nesli vesnicí k potoku. Tam ji utopili, někdy pro jistotu i upálili. Pak se vrátili do vesnice s lítem, pestře ozdobenou zelenou větvičkou nebo stromečkem.

V průvodu lidé Moraně zpívali různé říkanky.

Smrt nesem ze vsi,
nové líto do vsi,
nové líto líbezné,
obilíčko zelené.

Poslední postní neděle se jmenuje Květná. Květnou nedělí začíná pašijový neboli svatý týden. Křesťané si připomínají slavný příjezd Ježíše do Jeruzaléma. Lidé ho tam vítali palmovými ratolestmi. Pro připomenutí této události se světí v kostelech kočičky.

Škaredá středa

Tento den připomíná zradu učedníka Jidáše. Prodal Ježíše za 30 stříbrných. Navíc se na Ježíše celý den škaredil, tedy mračil. My bychom se ale mračit neměli, aby nám to nezůstalo. Tento den bylo zvykem vymetat saze z komínů. Podle toho se říkalo také Sazometná nebo Černá středa.

Zelený čtvrtek

Zelený čtvrtek má své jméno podle zelených pokrmů, které se ten den jedí. Připravují se nejčastěji z jarních bylinek (kopřivy, špenát, pažitka) a snídají se jidáše (sladké pečivo). Na Zelený čtvrtek si připomínáme poslední večeři Ježíše s jeho učedníky. Ježíš věděl, že ho Jidáš zradí. Při večeři ho dokonce označil jako zrádce. Po večeři odešel Ježíš do Getsemanské zahrady, kde se modlil. Tam ho také zastihli vojáci a odvedli před soud.

Na Zelený čtvrtek po večerní bohoslužbě odlétají zvony do Říma. V kostelích utichnou zvuky zvonů až do Bílé soboty. Zvuk zvonů a zvonků je nahrazen dřevěnými klepači nebo řehtačkami. Děti chodily řehtat — ráno, v poledne a večer.

Velký pátek

V tento den byl Ježíš ukřižován. Zemřel na kříži a byl uložen do hrobu. Velký pátek je den přísného postu. Byl to nejtišší den v roce. V kostele byly uhašeny svíce, všechno se ponořilo do smutku.

K Velkému pátku se váže řada pověr a tradic. Na Velký pátek se nesmělo pracovat se zemí ani uklízet. Vykonávaly se jen ty nejnutnější práce. Nesmělo se nic půjčovat z domu, aby to čarodějnice neočarovaly.

Lidovým zvykem bylo jít za východu slunce k potůčku a umýt se studenou vodou. To mělo zajistit zdraví po celý rok. Velkou moc měla především voda živá, tedy proudící.

Podle lidových pověr se v tento den otevírají skály a vydávají své poklady.

Bílá sobota

Její pojmenování vychází z bílého oblečení lidí, kteří se v tento den nechávali pokřtít. Je to poslední postní den. V noci ze soboty na neděli se slaví vigílie, slavnostní bohoslužba. Nastává Veliká noc, podle které mají Velikonoce své jméno a kdy byl Ježíš vzkříšen z mrtvých.

Vedle kostelů se zažehne oheň, který kněz požehná. Od něj se zapaluje velká svíce zvaná Paškál. Tu přinese kněz do kostela za zpěvu slov „Světlo Kristovo“. Od Paškálu si zapalují svíčky ostatní lidé.

Boží hod velikonoční

V neděli slaví křesťané Ježíšovo vzkříšení. Dříve nosili lidé do kostela jídlo, které jim kněz požehnal. To pak společně snědli u svátečního stolu. Stejně jako na Vánoce, dostali svůj díl i domácí zvířátka. Lidé zapichovali kříže do pole, aby si zajistili bohatou úrodu.

Velikonoční pondělí

Velikonoční pondělí, zvané též červené podle barvy vajíček, bylo ve znamení světských radovánek. Lidé byli unavení dlouhým postem a církevními obřady. Konečně se mohli do sytosti najíst a užít si zábavy.

Na Velikonoční pondělí se dochovalo nejvíce tradic. Nejoblíbenější z nich je mrskání pomlázkou. Chlapci pletou pomlázky a chodí vyšlehat dívky. Ty jim dávají barevná vajíčka.

Pomlázka má původ slova v „pomlazení“. Lidé věřili, že dívky je potřeba vyšlehat, aby byly zdravé a svěží. Tento zvyk najdete pouze v Čechách, na Moravě a na Slovensku.

Text zpracovala Hana Müllerová z eventové agentury Baby Office